První zprávy o jménech hačkovských obyvatel podávají až matriky bohuslavské fary založené 1658 a vedené poněkud mezerovitě až do r. 1680, přestože některé matriky na Moravě pocházejí již z r. 1614. Křestní jména byla dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením osob. Vážným problémem starých matrik je skutečnost, že zde jsou narození či zemřelí uváděni jen křestními jmény a nelze rozlišit jejich příslušnost k rodinám. Ještě déle se tato praxe uchovala v zápisech o sňatcích, kde je příjmení uváděno jen u ženicha, manželka jen křestním jménem. Ještě v 18. století bývaly seznamy osob pořádány podle křestních jmen. Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného křestního jména v obci nebo rodině. Dřívější příjmení byla tvořena podle ruského způsobu - přízviska. Naše příjmení vznikala během několika století (od 14. do 18.), nejprve u šlechty, pak u měšťanů a svobodných sedláků. I přes zavedení příjmení v dnešní podobě přetrvávají přízviska místy až do r. 1758. Dědičnost a neměnnost příjmení byla u nás uzákoněna v roce 1780. Tehdy dostali svá příjmení také všichni bezzemci a čeleď. Příjmení byla tvořena různým způsobem např. od místa původu (Hvozdecký, Laškovský...), podle typické vlastnosti nositele (Malý, Veselý...) nebo odvozením od křestního jména (Adamec, Petrů...) Dnešní grafická podoba se datuje od poloviny 19. století kdy došlo k pravopisné reformě. Lidé často negramotní nevěděli jak se jejich příjmení píše a jednotliví písaři a matrikáři mívali dosti svérázné představy o způsobu zápisu. Navíc poněmčením některých urbářů po Bílé Hoře byla poněmčena i některá jména a jiná zase v období obrození počeštěna. Více o významu příimení KUTÝ v kapitole "Naše příjmení".

Během studia matrik počínaje těmi ze 17 století, jsem se setkal s mnoha tvary našeho příjmení. Je to hlavně dáno tím, že dříve neexistovaly žádné papírové osobní dokumenty a většina prostých lidí byla negramotná a neměli ani tušení jak se jejich příjmení (pokud vůbec nějaké měli) píše. Z toho plyne, že tvar příjmení, který zapsal tehdejší matrikář do matriky byl zcela na jeho libovůli, kvalitě vzdělání a jazykové preferenci. Nejstarší matriky jsou psány staročeštinou, pak latinsky, následovalo dlohé období německých zápisů s teprve od poloviny 19. století se prosazuje čeština. Situace je navíc komplikována tím, že matrikáři často z neznalosti míchali v jednom slově písmena latinky a kurentu, nemluvě o tom, že leckterý měl značně nečitelný rukopis a místy se na kvalitě záznamu podepsal i čas, takže dnešní interpretace toho, jaký tvar příjmení je vlastně ten správný, je obtížná. Jako doklad předchozího uvádím zápis z lánového rejstříku (17. stol.), kde písař zapsal totéž příjmení v jednom řádku textu pokaždé jinak - Mikuláš je uveden jako „Kutý“, ale hned za ním napsaný jeho otec Rziha (Řehoř) má tvar příjmení „Kuttey“.
               

Předkové rodu Kutých byli poměrně dlouho negramotní a úřední dokumenty podepisovali tehdy obvyklým způsobem, t.j. třemi křížky, ke kterým písař dopsal jejich jméno a jméno svědka, který potvrdil identitu. První vlastnoruční podpis (kromě podpisů pod listinami o vyproštění z roboty - viz dále) se objevuje až v matrice z roku 1865, kde je jako kmotr podepsán František Kutý (VIII6) z Velké Rakové (jeho manželka je podepsána ještě křížky), který byl kmotrem Anně IX19:
               

Kroužek, čárka nebo tečka nad "u" neznamená prodloužení samohlásky, ale v kurentu běžné odlišení "u" od "n" - srovnej s "n" ve jméně Franc. Jen o pár let později (v r. 1876) byl tentýž František (tentokrát se napsal s měkkým "i") a jeho manželka Mariana z Velké Rakové opět za kmotry, tentokrát Anně (IX23) a to se již podepsala i Mariana:
               

Gramotnost předků se asi rychle zvyšovala, poněvadž v matrice z r. 1884 se nachází podpis Josefa (IX9), který byl kmotrem Boženy (IX8) a z r. 1887 podpis Antonína (IX1), kmotra Štěpánky (X12):
               

Dá se tedy shrnout, že během staletí mělo naše příjmení různou podobu, přičemž do dnešních dnů se zachovalo v podstatě jen ve dvou formách Kutý a Kutty. Ta druhá (méně častá) varianta pravděpodobně díky tomu, že severnější větev našeho rodu si podržela německý tvar Kutty a dodržuje jej dodnes (obecně mají tendenci používat krátké samohlásky) a to dokonce i v ženské, nepřechýlené podobě. Ale není ani vzácností ženská podoba ve znění Kuttyová.